Trnovník akát

Akáty byly introdukovány do Evropy roku 1601 francouzským botanikem a zahradníkem Jeanem Robinem, do Čech byl přivezen první již v roce 1710. Zprvu okrasné dřeviny byly velmi rychle využity pro svou nenáročnost jako meliorační ke stabilizaci písčitých, pohyblivých půd, pro zazeleňování jinak neúrodných úhorů. Zvláštní význam mají akáty v intravilánech obcí a měst. Stromy snesou chudou, suchou, skeletovitou i zasolenou půdu, vydrží poškozování ohněm, exhalacemi i vandalismem, snesou polostín i plné slunce.

V sadovnictví je cennou dřevinou všude tam, kde jsou kladeny nároky na využití z výše uvedených důvodů, cenná je však i architektura korun akátů nepodobná žádnému jinému stromu. Zvláště oblíbené jsou akáty v různých šlechtěných formách odlišných tvarem a vzrůstem koruny (kulaté, zakrslé, oválné), barvou květů (od bílé přes žlutou až po křížence v lila či fialových odstínech) či velikostí a uspořádáním listů a trnů. Jedná se jak o parkovou rostlinu, tak rostlinu do stromořadí či pro solitérní výsadbu.

Velmi ceněný je akát pro neobyčejné žluté dřevo. Kvalitou a trvanlivostí se vyrovná či předčí tvrdá tropická dřeva, proto byl a je hojně využíván k výrobě nábytku, zejména venkovního, ale pro barvu a výrazné letokruhy i interiérového. Hojné použití nalézá ve stavebnictví a tradičně je používán pro výstavbu vinic. Zvláštní význam má rovněž jako palivové dřevo, kdy je využíváno k uzení, mimořádná je pak jeho výhřevnost, která je jedna z nejvyšších mezi palivovými dřevy.

Zcela výjimečný význam má akát jako snůšková rostlina ve včelařství. Akátové medy patří k těm nejlahodnějším, jsou světlé, a i několik let vydrží nezkrystalizovat, což je ojedinělá vlastnost. Obsahují také velice málo pylových zrn, čímž se v přiměřeném množství hodí pro většinu alergiků. Vyjma květů je celá rostlina toxická, často i pro chovaný dobytek, ačkoli se dříve používal odvar z kůry pro léčbu žaludečních obtíží. Obecně je vnímán v posledních desetiletích akát jako invazní dřevina.

vyšší keř nebo strom dosahující 20 m, koruna řídká, nepravidelná, trnité letorosty nesou lichozpeřené listy až 9 jařmé, lístky 3 - 4 cm dlouhé, vejčité, na podzim žloutnoucí, bílé, silně vonné květy se objevují v hroznech po 8 – 15 v průběhu května a června, plodem jsou 5 – 10 cm dlouhé lusky, kůra v mládí hladká, později hluboce zvrásněná, na půdu a váhu nenáročná dřevina, odolná vůči městskému, aridnímu prostředí i chudým, skeletovitým a jinak nehostinným půdám, dožívá se do 200 let