Jírovec maďal (lidově kaštan koňský)

Jírovce počaly na území střední a západní Evropy rozšiřovat zahradníci a lesníci přibližně v 16. století, ale již dříve byly známé jejich léčivé účinky. Nejprve parková a zahradní dřevina se postupně dostávala také do zplanělých kultur. Jírovec poměrně rychle roste a v kultuře se dožívá cca 150 let, v dobrých podmínkách hlubokých, středně vlhkých humózních půd však může dosáhnout stáří 200 – 250 let.

V našich podmínkách bývá užití jeho dřeva raritní, avšak vytěžené dřevo z míst původního výskytu je ceněné pro červeno hnědou barvu a užívá se jak ve stavebnictví, tak v nábytkářství. Dřevo vytěžené při kácení starých stromů v našich podmínkách bývá poškozeno zejména houbovými chorobami, proto není obvykle využito jinak než jako palivové.

Výrazný význam mají jírovce v sadovnictví. Tradiční je použití jako parková a uliční dřevina, v některých kultivarech je rovněž vhodný do menších zahrad. Poskytuje hluboký vlahý stín, který jej předurčuje všude tam, kde lidé ocení ochranu před palčivým letním sluncem. Jeho nevýhodou je silná produkce velkých semen působící škody na karoseriích parkujících automobilů při jejich opadu, byly proto vyšlechtěny i kultivary sterilní, semena neprodukující. Do devadesátých let 20. století byly jírovce považovány za bezproblémovou elegantní dřevinu. V uvedené době se i k nám rozšířil drobný motýl klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), který při absenci predátorů způsobuje přemnožení a značné škody. V posledních letech se však zdá, že nejsilnější negativní tlak již pominul a za klíněnkou se z míst původního výskytu na Balkáně rozšířili také jeho predátoři.

Výjimečný význam má jírovec v medicíně a tradičním léčitelství. Pro velké množství látek označovaných jako aesciny je hojně užíván při hojení modřin a pohmožděnin, léčbě křečových žil, otoků, některých ekzémů a další onemocnění cév. Význam má rovněž při léčbě bolesti klubů a artrózy, působí proti trombům a ulevuje při problémech prostaty. Blahodárný efekt má rovněž na pleť, kterou napíná jako tonikum.

Lidové označení jako koňský kaštan vychází z podobnosti jizvy po opadu listu s koňským kopytem. Samotné rostliny i plody jsou pro koně, tak jako pro lidi, jedovaté pro vysoký obsah výše popsaných látek.

vysoký strom dosahující 20 – 30 m se širokou vertikálně oválnou korunou, větve v mládí lysé, kaštanově hnědé, ve stáří až popelavě šedé s odlupčivou borkou, u starších stromů větve převisající, pupeny silně lepkavé, listy dlanitozpeřené 5 – 7 četné, lístky obvejčité až 25 cm dlouhé, svěže zelené, květy v latách až 30 cm dlouhých, bílé až krémové s červenými tečkami se objevují v květnu až červnu, plody, kulovité ostnité tobolky obsahují zpravidla jedno, někdy dvě semena 3 – 4 cm velká