Dub letní

Dub letní má velmi široký areál přirozeného výskytu. Nejlépe roste na humózních, čerstvě vlhkých hlubokých půdách, ale lze jej najít od výsušných či skalnatých lokalit až po lužní lesy. Dává však přednost nižším polohám, v horských a podhorských oblastech je jeho výskyt vzácnější. Je mimořádně dlouhověký a běžně dosahuje 500 a více let. V produkčních lesích snáší částečné zastínění, dává však přednost řidším, světlejším lesům, vyskytuje se však i solitérně v lučních porostech, kde dokáže vytvářet velmi širokou, nízko nasazenou korunu. Na péči je nenáročný, postačí odstraňování proschlých větví a co nejmenší zásahy do kořenového systému.

Lesnicky jde o velice důležitou a hodnotnou dřevinu. Její dřevo roste pomalu, je tvrdé, pevné, těžké a trvanlivé. Ceněno je jak v nábytkářství pro krémově žlutou až šedo žlutou barvu s nádechem zelené. Kresba je jasná s hustými léty. Použití je jak na vlastní konstrukce, tak na dýhy, v tesařství pak na konstrukci venkovních, trvanlivých prvků, nevadí mu ani voda. Tradiční je použití v bednářství, podlahářství a ceněné je i jako topné dřevo v potravinářství (uzení) apod.

Sadovnicky jde odedávna o druh s širokým uplatněním jak v extravilánu, tak v intravilánu sídel. V krajinném použití je uplatňován buď jako solitéra, nebo i v alejích, strom zpevňující břehy vodních děl a toků nebo dřevina hajní, v intravilánu jde o oblíbenou parkovou nebo zahradní dřevinu s množstvím rozličných kultivarů. Oblíbené jsou historicky i v současnosti sloupové kultivary, v poslední době i kultivary s barevnými listy. Zejména sloupové kultivary jsou vhodné i do menších zahrad, kde zásluhou pomalejšího pevného růstu představují zajímavý vertikální prvek.

Tradičně bývá dub využíván pro vysoký obsah tříslovin k léčbě kožních a žaludečních chorob, zejména odvary a tinktury z mladých větví, kůry a pupenů. Odvary z dubu barví, barvicího efektu se využívá rovněž při přípravě alkoholických nápojů v sudech, ze kterých se barvivo uvolňuje. Tradiční je také použití dubových tříslovin k vyčiňování kůží. Již prakticky nepoužívané, ve své době však mimořádně významné, bylo použití hálek žlabatky v podobě duběnek, ze kterých byl tradičně vyráběn přírodní inkoust. Dub je národním stromem mnoha evropských národů, z našich sousedů zejména Německa, u Slovanů je zasvěcen Perunovi, bohu hromů a blesků, protože vzhledem k hlubokému kořenovému systému za bouřky blesky často svádí do země.

strom dorůstá výšky 30 – 35 m, koruna nepravidelně kulovitá až vejčitá, borka v mládí hladká, šedá či hnědá, u starých stromů šedá, hluboce zvrásněná, listy nepravidelně peřenolaločnaté, na bázi ouškaté, květy jednopohlavné, samčí jehnědy z loňských větévek, samičí na letorostech se objevují v dubnu až květnu, plodem jsou jednosemenné nažky (žaludy) v číšce